V Japonsku pozor na opice

(3. prosince 2002) - Prostě mě obalamutila, uvědomil si krab. Opice ho přesvědčila, aby zasadil jadýrka ovocného stromu tomel. Ale teď, když stromek vyrostl, usadila se na nejvyšší větvi, hoduje na zralém ovoci a krabovi dole na zemi se jen vysmívá. Tak to stojí ve staré japonské pohádce pro děti. Japonci se však v těchto dnech cítí tak trochu jako nešťastný krab, opice se totiž přemnožily a vytrvale jim znepříjemňují život.

V některých oblastech japonského venkova opice očesávají tomelové stromy, vyhrabávají ze země sladké brambory, pustoší lány ředkví, odnášejí dýně a kradou kukuřičné klasy. Jinde zase drzé opice pronikají do měst, kradou na tržištích pod širým nebem zeleninu, vytrhávají dětem z rukou tašky a vkrádají se do domů, kde pátrají po jídle. Podle prvních, nesporně hrubých odhadů bylo opic v roce 1953 asi 15.600. Nejnovější údaj, zhruba dvanáct let starý, hovoří o 114.000 zvířatech, která se navíc značně změnila - už nejsou bázlivá.
Populace makaků se v zemi rozrůstá od druhé světové války, kdy Japonsko zahájilo dramatický přechod od venkovské k městské společnosti. Na venkově tehdy zbylo jen málo farmářů, kteří by opice pronásledovali. Teď, vypasené díky nestřežené potravě z farem, krmené turisty a pobavenými obyvateli měst, a do značné míry zbavené strachu z lidí, sešly opice z hor, aby žily mezi lidmi.

Opičí nájezdy končí občas komicky

Výsledek je občas komický - a občas naopak. Leckteré malé městečko se pravidelně stává terčem opičí "invaze", která vyvolá vřavu na místní policejní stanici. "Opice jsou tvrdý protivník," bručí policejní důstojník v Kagošimě, kde opice v září kousla čtyřleté děcko do zadnice a dosud nebyla dopadena. "Objevuje se a mizí jako duch. Dnes se může objevit na střeše domu, zítra někde úplně jinde. Nepodařilo se nám ji dopadnout," připustil policista.
Úřady nabízejí typické japonské řešení. "Když někdo nahlásí, že viděl opici, projíždíme městem a radíme lidem, aby byli opatrní, vyhýbali se zrakovému kontaktu s ní," vysvětluje šéf zemědělského a lesnického úřadu v Kagošimě Kodži Jamauči. "Opice, stejně jako lidé, pociťují nepřátelství, když se jim díváte upřeně do očí. Mohla by zaútočit."
Zranění jsou obvykle spíše důsledkem nešťastné náhody než opičí zlovolnosti. Turista, kterého v září pronásledovala na ostrově Jaku tlupa opic, spadl ze skály, vymkl si rameno a musel být vyproštěn pomocí vrtulníku. Sedmašedesátiletá žena žalovala městské úřady v Ósace o šest milionů jenů (50.000 dolarů), protože spadla ze schodů a zlomila si nohu, když ji vyděsil opičák v městském parku. Soudce ale její požadavek zamítl a suše konstatoval, že město nemá zákonnou povinnost bránit opicím ve zlotřilostech.

I opice se dá přelstít

Třiapadesátiletý Inue si získal pověst "opičího muže". Jeho vášní je pomáhat farmářům opice přelstít. Jeho nenásilné metody jsou ty nejneškodnější v pestré škále opatření. Policie lapá opice do sítí. Farmáři používají k jejich zastrašování bouchací kuličky, zvukovou techniku a psy. Jeden z technicky vyspělejších systémů vychrlí na opice pepřový sprej, když zvíře narazí do nastraženého drátu.
Většinou jsou však opice zabíjeny. Místní úřady vydávají lovcům povolení k odstřelu zhruba 10.000 zvířat ročně. Asi 500 městských rad nabízí podle organizace ochránců zvířat ALIVE odměnu v průměru 165 dolarů za jednu opičí mrtvolu. "Většina opic je zastřelena, ale některé jsou zabíjeny velice krutě, umořeny hladem nebo ubity, či prodány k vědeckým pokusům," říká ředitel ALIVE v Japonsku Fusako Nogami.
Inue je přesvědčen, že existuje jiná cesta. K tomuto problému zaujímá moderní, nicméně roztomile japonský postoj. Snaží se rivala přechytračit a nikoliv ho zabít, a tomuto umění učí také farmáře. Opice milují zeleninu - mohou se například utlouci po sojových bobech a hrozně rády také švestky. Nemilují ale feferonky, bazalku nebo aloe. Inue proto radí rolníkům, aby na okraj polí vysadili spoustu papriček, takže jsou tím prvním, co opice při svém nájezdu spatří.
Opice si také rády smlsnou na jahodách. Farmáři ale mohou jejich rostlinky sázet tak, že se plody vytvoří na jedné straně, ukryté v listech před pátravýma opičíma očima za plotem. A plot? Pevný, elektřinou nabitý plot funguje, připouští Inue. Je ale nákladný. Řešení: několik hliníkových trubek, podpírajících sloupky ze skelného vlákna a lehká nylonová rybářská síť. Sloupky se příliš ohýbají, než aby na ně opice mohly vyšplhat, a i když se jim to podaří, farmář může síť snadno nastavit jinak. Inue tomu říká "padací opičí plot".

Když ty opičky jsou tak roztomilé...

Nejdůležitější ale je, nekrmit je, zdůrazňuje. "Opicím je třeba jasně ukázat, že člověk je jejich nepřítel!" napsal v knize určené farmářům. Tuhle radu je těžké vtlouci lidem do hlavy, připouští.
Jedna žena uviděla opičí mládě, jak uhání z jejího pole s dýní v náručí. Připadalo jí tak roztomilé, že mu nachystala další, vrtí Inue nevěřícně hlavou. Kdysi naučil jednu farmářku, vdovu, jak opice odrazovat od návštěv. Očekávaných díků se od ní ale nedočkal. "Řekla, že se teď cítí osamělá, protože už nepřicházejí," říká.

(TISCALI / ČTK / Washington Post)

Tento a další zajímavé články najdete na webových stránkách www.tiscali.cz

Zpět