Stěhovat Tokio? Japonci to myslí vážně

článek z Mladé Fronty DNES, 18. května 1999

Tokio (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Zapomeňte na Tokio, Japonsko bude mít jednou asi jiné hlavní město. Nikdo ještě neví, jak se bude jmenovat, ani kde se bude rozkládat. Ale věci jsou v pohybu. Dvacetičlenná komise už nějakou dobu hledá vhodné místo kdesi ve vnitrozemí, avšak myšlenka je mnohem starší. Jde o to, že politici by chtěli opustit hektickou metropoli a svým odchodem ji trochu uvolnit. Tokio spolu s Jokohamou, Kawasaki a Čibou tvoří snad největší aglomeraci světa, lidské mraveniště s dvaceti, možná třiceti miliony lidí a přemrštěnými cenami pozemků. Tokio je občas takřka neprůchodné: když na křižovatce uprostřed města zasvítí chodcům zelená, je to jako by se na zebře do sebe zaklesly dva bitevní šiky. Tokio, nekonečná masa betonových magistrál, nadjezdů a ulic, je často také neprůjezdné: šedesát kilometrů z letiště lze jet hodiny. "Taky se můžete připravit na osm hodin," řekl jeden Čech, který má sedm let zkušeností s životem v Tokiu. Zácpy ale ochromují celé město. Nová metropole by měla být bezpečnější než Tokio, které leží na zlověstném rozhraní tří seizmických zón a stále čeká na své velké zemětřesení. Obavy zesílily po zničení Kóbe před čtyřmi lety: Kóbe stejně jako Tokio leží na nespolehlivé půdě vzniklé zasypáváním vodních ploch. Protože místa je i beztoho zoufale málo, vyšplhaly se ceny pozemků do nehorázných výšin a Tokio se stalo strašidlem obchodníků s realitami. "V období největšího boomu stál metr čtvereční na nejlepším místě Ginzy až milion dolarů," řekl vládní úředník Kazumi Ohta. Plány na změnu mají však i hlubší podtext. Hospodářské kruhy považují přerostlé Tokio za symbol krize "firmy Japonsko, a.s.", jak je země občas na Západě přezdívána, a tokijský centralismus za brzdu rozvoje. Kritici naopak tvrdí, že vše je jen výsledek tlaku stavební lobby. Nové hlavní město, kam by se přesunuly vláda, ministerstva, parlament, všechny úřady a Nejvyšší soud, by bylo ve srovnání s Tokiem komárem vedle zápasníka sumo. Mělo by mít asi 600 000 obyvatel a být nejméně šedesát a nejvíce tři sta kilometrů od Tokia- pokud ovšem vůbec někdy vznikne. Kam až v přípravách politici pokročili, ví přesně asi jen málokdo. Jeden evropský diplomat v Tokiu říká, že na změně se pracuje, ale velmi pomalu. "Nyní to poněkud usnulo," dodává. Češka Eva Takamineová o stěhování za osmnáct let života v Tokiu dokonce ani neslyšela. Avšak Kazumi Ohta míní, že stěhování je jen otázkou času. Nezdá se, že změna by obyvatele Tokia nějak drásala. Japonci jsou disciplinovaní a na změny hlavního města zvyklí z historie. Šogúnové, vojenští vládci země, často povyšovali své hrady na sídla vlády. Císař a kabinet se do Tokia přestěhovali z Kjóta až roku 1869. Císař by ostatně v Tokiu měl zůstat i nadále, "sesazení" by rovněž ani v nejmenším neotřáslo postavením Tokia jako ekonomického, finančního a kulturního centra země. Přesto mnozí namítají, že vznik nové metropole nemá valný smysl. Odchod šesti set tisíc lidí tokijské aglomeraci nijak neulehčí. A kdoví, jestli by vůbec odešli, říkají si Japonci; jak je v zemi zvykem, zřejmě by do nové práce jen dojížděli.

napsal Milan Vodička

Zpět