Kyudo

Luk a šíp patří mezi nejstarší japonské zbraně. Japonský luk je asymetrický, 1/3 délky je pod místem úchopu, 2/3 nad ním. Svou délkou 2,20 - 2,30 metru je nejdelším na světě. Horní část symbolizuje nebe, střední člověka a spodní zemi. Tětiva se napíná až za ucho střelce, šípy jsou proto velmi dlouhé. Už 1000 let se luky vyrábějí převážně z lamel bambusu. Šípy se střílejí v párech, jeden šíp je jin, druhý jang (japonsky in, jo). Tětiva se natahuje palcem a šíp je veden po pravé straně luku. Z válečné lukostřelby kjúdžucu se vyvinulo kyudo. Kyudo se považuje za zkoušku sebe sama, tvořenou lukem, šípem a střelcem. Usiluje se o zdokonalení vlastní osobnosti, což je odrazem "cesty", o níž se mistr Anzawa vyjádřil takto: "Každé cvičení, které neobsahuje ducha cesty, může mít v sobě násilí. Střelba bez cesty je vždy střelbou průměrnou a degenerovanou."

V kyudo se oceňuje spíše koncentrace, harmonické pohyby spojené s dýcháním a dokonalou vědomou kontrolou tak, aby došlo k opravdovému splynutí těla a ducha, než pouhé zasažení cíle. Říká se, že kjúdó čistí mysl od zlých myšlenek a tím podstatně ovlivňuje individuální morálku. Nejpopulárnější školy lukostřelby jsou Ogasawara ze 13. století a Heki z 15. století.
zde byl užit text pana Doc. PhDr. I. Fojtíka

Zpět