Část věnována japonskému meči

© Fotografie z materiálů Tokio National Museum.

Asi každému, kdo se zajímá o Japonsko, se zatají dech, když uvidí dokonalý tvar japonského meče. Tento obdiv nemusí mít pouze člověk, který se zabývá nějakou z disciplín japonských bojových umění (kendo, iaido, ninjutsu, aikido ...). Týká se to hlavně těch, co obdivují umění lidské práce. A právě důkazem takového umění lidské práce japonské meče jsou.

Za jednu z nejlepších historických dob výroby meče je považováno období Kamakura (1192 - 1333). To ale neznamená, že před tím nebylo nic. Naopak historie mečů sahá dáleko dál. Teorie, že japonské meče byly vždy jednobřité a zakřivené, bych příliš neposlouchal. Ve skutečnosti bylo období, kdy i japonský meč měl ostří rovné. Jednalo se o meče z dávných dob. Toto se netýká tzv. nindža mečů u nichž je znám tvar jejich mečů z filmových pláten. Ti, kteří se věnují serióznímu studiu Bujinkan Dojo (jedinná skutečná škola, jejíž součástí je výuka škol ninjutsu pod vedením Soke Masaaki Hatsumiho) vědí, že je to jen a jen výmysl filmových tvůrců.
Ale budeme se zabývat pozdějším tvarem čepele a to s zahnutým ostřím, které přetrvalo dodnes.

Japonské meče se dají dělit podle své délky:

Katana - delší ze soupravy mečů
Wakizashi (shoto, kodachi) - kratší ze soupravy mečů

V následujících řádcích se budu snažit jednoduše popsat japonský meč. Nejdůležitější částí meče je přirozeně čepel, která je zapuštěna do rukojeti (tsuka). Mezi nimi je záštita (tsuba), která má za úkol chránit bojovníkovy ruce. Ostří meče chrání pochva (saya), většinou vyrobena z některého kvalitního nebo dokonce vzácného dřeva. Vybrat jeden ze subjektů meče a říci o něm, že práce na něm byla důležitější než na jiných částech, se asi opravdu nedá. Jak je v Japonsku zvykem, veškerou činnost se snaží provést dokonale. Proč tomu tak bylo u mečů? Možná, ale asi zcela jistě proto, že meče v japonských dějinách jakoby symbolizovaly určité morální a charakterové vlastnosti nejem samuraje, ale celého Japonska. Výroba mečů byla proto velmi ceněnou dovedností, ale zároveň velmi složitou a časově namáhavou. Proto, aby vznikl velmi dobrý meč muselo být splněno spoustu požadavků. Netýká se to jenom odborných záležitostí. Ale záleží i na věcech zdánlivě k tomu nepatřících. Tak třeba se věřilo, že meč vyrobený člověkem, ketrý se v myšlenkách zabýval nečistými věcmi, nemůže být dobré kvality. Výroba mečů se předávala, jako ve většině řemesel v Japonsku, s otce na syna.

Katana

Wakizashi

Tanto

Menuki

Tsuba



Výroba meče

Tameshi giri

Testování mečové čepele

Cesty za japonským mečem

Lexikon názvu k čepelovým zbraním

Zpět