Chojun Miyagi (1888 - 1953)

Chojun Miyagi byl otcem a zakladatelem karate Goju ryu. Narodil se 25. dubna 1888 a již jako malé dítě začal s výcvikem karate. Ve věku 14 let poznal Kanryo Higashionna (tomu tehdy bylo 49 let) a stal se jeho žákem. Traduje se, že Sensei Higashionna učil své žáky prvních šest měsíců výuku jen Unso-ku-ho. Potom přešel návazně ke katě Sanchin, která nechal žáky cvičit podle jejich pokroků tři až čtyři roky. Trénink musel být velmi náročný, neboť Higashionna trval na tom, aby všichni jeho žáci v těchto prvních letech získali dobrou fyzickou kondici, naučili se ovládat dýchaní sančin a zároveň zvládli obtížné variace napětí, které byly v Shorei ryu vyžadovány.

Rodina Miyagi patřila k nižší šlechtické třídě, byla však jednou nejzámožnější v celé Naha. Vlastnila dvě obchodní lodě a zabývala se dovozem léků z Číny. Otec Miyagiho, Chosho Miyagi, byl třetí syn v rodině, ale protože mužský hlavni dědic předčasně zemřel, byl mladý Chojun (když mu bylo 5 let) adoptován hlavní rodinou a dosazen jako dědic. Protože to byla odpovědná úloha, rozhodla jeho matka, že by se syn měl učit bojová umění a tak dovedla syna (tehdy 11-letého) k mistrovi Ryuko Aragaki, který byl Miyagiho prvním učitelem. Když bylo Miyagimu 14 let představil ho jeho učitel Kanryo Higashionnovi.

Sensei Miyagi cvičil pod vedením mistra Kanryo Higashionna 15 let, až do jeho smrti v říjnu 1916. V témže roce odcestoval Miyagi do Číny do provincie Foochow, aby tam hledal původní dódžó Higashionna senseie (Ryu Ryuko). Našel však místo opuštěné a budovu zničenou. Potkal jednoho starého muže, který byl žákem Ryu Ryuko a slyšel od něj, že mnozí čínští experti bojových umění byli buď zabiti nebo uprchli do Singapuru nebo Malajsie. V Číně vládly velké nepokoje, neboť to byly právě roky po povstání boxerů, a mnoho boxerů bylo pronásledováno nebo zabito.

Po návratu z Číny strávil Chojun Miyagi nějaký čas tím, že studoval kata Rokkishu, ze kterých později založil dnes v Goju ryu známé Tensho. Zakrátko na to stanovil základní formy obou kata Gekisai dai ichi a Gekisai dai ni napevno. Jeho nejlepší kousek jsou však dodnes Tensho kata.

Už od těchto let začal sensei Miyagi připravovat svůj vlastní systém. Ale do založení Goju ryu měl ještě uplynout nějaký čas. Nejprve se v Okinawě představil několika představeními, která vyvolala rozruch na veřejnosti. Považoval za důležité organizovat okinawské karate a už v roce 1925 předpovídal tomuto umění celosvětové šíření.

Pro tento účel založil Miyagi v roce 1926 ve Wakase cho, Naha shi, karatistický klub, který nazval Karate Research Club. Úmyslem tohoto sdružení bylo, vyučovat karate z univerzitního pohledu a předávat jej dál žákům. Proto vedli vyučování různí okinawští experti, kteří se neustále obměňovali: Chojun Miyagi (Naha-te), Choki Motobu (Shorin ryu), Kenwa Mabuni (Shito ryu) a Chomo Hanashiro (Shuri-te). Tréninky se konali v jedné zahradě. Vedle tělesných cvičení byly v té době pevnou součástí výuky i teoretické semináře (Mondo).

V roce 1927 navštívil Karate research Club Jigoro Kano, který se v Japonsku seznámil s mistrem Funakoshim, a chtěl se podrobně informovat o okinawském karate. Od té doby udržoval sensei Miyagi písemný styk s Kanem, který mu později v Japonsku pomohl učinit okinawské karate známým. Research Club byl však roku 1929 rozpuštěn, protože jeho učitelé se vydali vlastními cestami (Mabuni odešel do Japonska a založil Shito ryu, které podobně jako výuka v Research Clubu obsahovalo mnohé stylové prvky).

V roce 1930 předváděl nejstarší žák Miyagiho, Shinzato Jinan, kata u příležitosti korunovace císaře Hirohita v Japonsku. Shinzata se nakonec jeden mistr Buda zeptal, k jaké škole bojových umění patří. Nemohl na tuto otázku odpovědět, protože v té době nebylo na Okinawě obvyklé školám dávat jména. Když se vrátil na Okinawu, podal Miyagimu o případu zprávu a ten se nakonec rozhodl, pojmenovat svůj styl podle vedoucí línie čínského kempa. Tak vzniklo jméno Goju ryu. V roce 1933 byl Miyagiho styl formálně zapsán pod tímto jménem do listin butotukai v Japonsku. Roku 1934 byl zástupci Butotukai jmenován jako vedoucí pobočky Butotukai v Okinawě.

V následujících letech použil Miyagi významnou část majetku, aby mohl cestovat po světě a prohloubit své studium bojových umění. Nejprve odcestoval na Hawai, kam byl pozván, aby tam představil a vyučoval karate. Zůstal tam 10 měsíců. Potom se vrátil na Okinawu. Roku 1936 odjel do Číny, kde studoval v jednom chrámu zen budhismus a čínské bojové umění Pa-kua.

Ve svém nově vytvořeném systému Goju (tvrdě-měkký) ryu, spojil Higashionnovo Naha-te e dechové metody zen a taoismu a tím velmi vyvinuté umění výchovy ducha. Učil toto umění ve své škole v Naha a kladl velký důraz na na vnitřní silu (Ki). Zavedl oficiálně do systému kata Sanchin a Tensho, tak jak se dnes v Goju ryu cvičí.

Díky svému majetku mohl cestovat po celém světě a šířit karate. Na pozvání Gogena Yamaguchiho se zdržel delší čas i v Japonsku a určil Yamaguchiho svým nástupcem japonském Goju ryu.

Teprve v roce 1940 dokončil sensei Miyagi systém svého učení a uzavřel tím zcela vývoj Goju ryu jako samostatného stylu. K tomu uvedl do systému ještě obě katy, které založil Gekisai dai ichi a Gekisai dai ni, aby se tím "tvrdá - měkká" škola stala úplnou. Za extrémy tvrdého-měkkého směru označil ve svém stylu kata Tensho a Sanchin. V těchto letech pobýval sensei Miyagi střídavě v Japonsku a Okinawě, kde také vyučoval, z čehoz vznikli obě důležité školy Goju ryu. Na Okinawě byl už v této době uznávan jako jeden ze schopných mistrů karate.

V roku 1941 začala v Japonsku 2. světová válka, ve které Miyagi stratil svého třetího syna, Juna, a svého nejstaršího žáka, Shinzo Jinana. Od této doby už nedával žádnu výuku a stáhl se z veřejného života do ústraní.

Po porážce Japonska se vrátil na Okinawu a usadil se ve měste Ichikawa. Dlouho zůstal nepoznán, neboť lidé se domnívali, že je v Japonsku. Kvůli svému pokořenému charakteru byl považován za ochablého městského člověka a byli mu přidělovaný pouze nízke práce. Když byl nakonec přece jen poznán, objevili se všude kolem mistři bojových umění a prosili Miyagiho o výuku karate.

V roku 1946 obnovil Okinawě opět výuku. Stal se ředitelem Okinawa Civil Association of Physical Education a vyučoval na okinawské policajní škole. Ve stéjnem roce založil dojo vedle svého domu v Tsuboya-cho, kde jěšte dnes žije jeho čtvrtý syn. Z učení Miyagiho, jak v Japonsku, tak na Okinawě vznikli dvě hlavní línie, Goju ryu, které se po jeho smrtí vyvíjali samostatně.

Na Okinawě vystupovali jako jeho dědici Seiko Higa, Meitoku Yagi a Eiichi Miyazato. Meitoku Yagi, nejvyšše postavený mistrům žák (Uchi-deshi Goju ryu) vedl po jeho smrtí dál výuku v jeho dojo a zdělil při desátem výročí Miyagiho úmrtí jeho pás.

V Okinawě je Miyagi sensei uctíván jako jeden z největších mistrů karate do.

Lidé ho tam nazývají "Bushi Magusuku", což znamená totéž jako "džentlmen-bojovník". Stále znovu se o něm říka, že v sobě spojil schopnost ve dvou extrémech: k absolutní pokoře a nadlidskému výkonu. Nikdy neztratil kontrolu nad sebou samým a nikdy svého protivníka v boji nezranil. Měl sílu býka a duši svatého. Mijagi zemřel v roce 1953.

Kanryo Higashionna (1853 - 1916)

První velký mistr Naha-te, Kanryo Higashionna, často psaný také Higaonna a nazývaný "svatý pěstního úderu" (Kensei) se narodil 10. března 1853 v Naha jako čtvrté dítě Higaonna Kanyo a jeho ženy Kakado. Otec patřil k nižším vrstvám obyvatel. Ve věku 16 let se začal "Machu" (Kanryovo dětské jméno) učit čínské Kempo od někoho, kdo se to naučil ve Fukien v Číně.

Učil se rychle a brzy byl v Naha znám jako mistr bojového umění. V listopadu 1874, když bylo Higashionovi 22 let, odjel obchodní lodí z Naha do Foochow v Číně. Tam žil následně jeden rok v okinawském sídlišti, které se nazývalo "Ryukyukan". Nakonec byl představen čínskému mistru v Chuan-fa Ryu Ryuko. Po delší zkušební době jej mistr nakonec přijal jako osobního žáka. Přes den pomáhal svému mistrovi při prodeji bambusového zboží v jeho obchodě a večer mu mistr dával výuku.

Higashionna zůstal osobním žákem mistra Ryu Ryuko 15 let. Když se vrátil do Okinawy, otevřel naproti Okinawa Shimbun-sha v Tondo, Naha-shi dojo a učil tam své vlastní pojetí vzniklé shrnutím prvků čínského Chuan-fa vnitřních škol a starého okinawského Tode.

Přeformoval kata Sanchin, tím že je prováděl sevřenou pěstí, zatím co čínská varianta (také Uechi ryu) zdůrazňovala otevřenou ruku. Kromě toho změnil až do té doby obvyklou metodu soukromého vyučování. Říká se, že Higashionna byl první, kdo zavedl skupinové vyučování.

Až do své smrti učil v četných dojo policie spolu se svým blízkým přítelem Yasutsune Itosu. Higaonna zemřel v říjnu 1916, ve stejném roce jako Itosu.

Oficiální nástupnictví stylu předal mistr Higashionna svému věrnému žákovi Kyodo Kohatsuovi (Uchi-deshi stylu), který stál celý svůj život mistrovi na blízku. Chojun Miyagi však rozvinul systém pod jinými vlivy dál a založil samostatnou odnož Goju ryu.

Seiko Higa (1898 - 1966)

Narodil se v roce 1898 a do tajů karate začal vnikat o 13 let později. Umění prázdných pěstí se učil u mistra Kanrya Higaonny, kterého opustil až po jeho smrti. Od této chvíle se stal žákem senseiova pokračovatele Chojuna Miyagiho. Jeho život byl mimořádně činorodý. Byl učitelem na základní škole, přičemž se neustále věnoval karate. Postupně vedl několik uznávaných dojo. V roce 1939 mu byl organizací Dai Nippon Butokai udělený 6. dan.

Po druhé světové válce pokračoval ve výuce karate na Ryu-kyu univerzitě v Shuri. V roce 1956 se stal jedním z prvních více prezidentů nově založené Okinawa Karate-do Federation, přičemž už za dva roky byl jmenovaný do funkce prezidenta. Po vzájemné dohodě nejvyšších představitelů organizace mu byl udělený čestný technický stupeň Hanši 10. dan. Ještě v tom samém roce si otevřel Shodokan dojo a současně si vytvořil vlastní organizaci The International Karate & Kobudo federation, která si kladla za cíl výzkum a vývoj Goju ryu a ujednocení kat.

Po smrti mistra Higa v roce 1966 převzal vedení v Shodokanu jeho syn Seikichi Higa. Jeho neocenitelným pomocníkem je Kenko Nakajima, příležitostně vyučující kobudo.

Seiko Higa žáci jsou: Nakasone Seiyu, Takamine Choboku, Fukichi Seiko, Tamaki Juei, Toguchi Seikichi, Higa Seikichi, Tamaki Ushun, Yohena Tomoshige, Taira Hoshu, Ishimine Choshin, Kiyuna Choyou, Izumigawa Kanki, Kamiya Jinsei, Nakamoto Seijin, Kino Seiko a Watariguchi.

Gogen Yamaguchi (1909 - 1989)

Slavný japonský mistr karate Goju ryu, Gogen Yamaguchi, se narodil 20.ledna 1909 v Kagoshimě v Japonsku. Začal velice brzy se cvičením bojových umění Judo a Kendo ve škole Jigen, ve které měl za učitele velkého mistra meče Toshiaki Marutu. Tento muž přijal v době, kdy se karate cvičilo téměř výlučně tajně mladého Gogena za svého žáka. Přes den cvičil Yamaguchi kendo a v noci karate.

Už v mládí se uzajímal o budhismus a shintoismus a změnil universitu Kansai za universitu Ritsumeikan, která byla slavná svou výukou bojových umění. Protože se tam ale nevyučovalo karate, přiklonil se k Sumo.

Roku 1931 se usadil v Tokiu, kde se roku 1932 seznámil s mistrem Chojunem Miyagim a stal se jeho žákem. V té době měl Yamaguchi agresivní temperament, který byl silně ovlivněn mistrem Miyagim. Během mandžuského konfliktu, kterého se Yamaguchi aktivně účastnil, padl do Mandžusku do zajetí a několik let tam zůstal. Když se vrátil do Japonska, byl roku 1939 nanovo poslán japonskou vládou zpět do Mandžuska, kde zůstal tentokrát až do roku 1945. V srpnu 1945 se Yamaguchi dostal do zajetí Rudé armády a dva roky ztrávil v sovětských zajateckých táborech, než se mohl koncem roku 1947 vrátit do Japonska. Po svém návratu do Japonska se mistr Yamaguchi věnoval velmi intenzivně studiu Shinto, Zenu a jogy, které byly neodmyslitelné od jeho cvičení karate.

Yamaguchi byl oficiálním následovníkem Miyagiho v Japonsku (v Okinawě je následovníkem Meitoku Zagi). Po druhé světové válce se podařilo mistru Yamaguchimu organizovaně spojit několik škol. V Shotokan ryu byly podobné snahy zřetelné a už záhy zde vznikla organizace JKA, aby šířila karate jako bojový sport po celém světě. Za tímto účelem založil Yamaguchi v roce 1964 FAJKO (Federation of all Japan Karate-Do Organisations - federace všech japonských organizací karate do), která ve svůj prospěch mohla rozhodnout mezinárodní souboj o olympijské uznání karate.

Yamaguchi má tři syny (Gosei, Gosen a Goshi) a dvě dcery (Gyokko a Akako), všichni jsou karatisté na vysoké úrovni. Jeho syn Gosei, držitel 8.Danu, je dnes hlavním školitelem jeho organizace ve Spojených státech.

Jamagučiho přímý žáci jsou Sonei Chu (učitel senseie Oyami), Uchida, Okamura, Kzaki, Uchiage, Iwagami, Kagawa, Tada, Katano, Moriyama, Kimura a jeho pět dětí.

Eiichi Miyazato (1922 - 1999)

Otec Eiichi Miyazato byl především v mládí mimořádně zapálený pro bojová umění a jistý čas byl jedním ze žáků mistra K. Higaonna. Není tedy divu, že mu záleželo na dojo, ve kterém měl cvičit jeho syn. Rozhodl se mu proto při výběru pomoci. Osobně navštívil mistra Miyagiho, který po prosbách žáka svého senseie přijal 13-ti letého Eiichiho za svého žáka. Svoji náklonost nikdy nelitoval. Eiichi Miyazato totiž až na krátký pobyt v Mandžusku (během 2. světové války) nikdy svého učitele neopustil. Až do roku 1953, když mistr zemřel, pracoval v jeho Cuboja dódžó jako pomocník a asistent v jedné osobě.

Eiichiho zájmy však nebyli jednostranně zaměřené jen na karate. Od 14-ti let se při karate začal trénovat i judo, a to pod vedením místního mistra Shoko Itokazu. Díky tréninku a následnému působení v tokijském Kodokanu mu byl udělený 6. dan. Kromě toho si mladý bojovník v judo vybojoval tituly mistra Okinawy a military-police Japonska.

V roce 1969 založil Miyazato jedno z nejlépe zařízených dojo - Jundokan, ve kterém mu údajně prošlo rukama víc jak 12 tisíc cvičenců. K těm nejznámějším patřil bezpochyby i jeden ze současných nejuznávanějších učitelů Morio Higaonna. Atmosféra v Jundokanu byla vždy mimořádně přátelská. Studenti si ochotně navzájem pomáhali, což bylo mimořádně cenou devizí při odstraňování chyb a nedostatků. Základem tréninku byli souborná cvičení a potom sparing. Ten se skládá z tzv. fixních sestav a volného zápasu, do kterého byli zakomponované i prvky z judo, aikido, případně jiných bojových umění. Jednou ze specialit Jundokan dojo bylo "kakie" cvičení, během kterého stáli cvičenci proti sobě v sanči-dači a s otevřenými dlaněmi (jako při kake uke) se vzájemně snažili tlačit soupeřovi ruce doboku, dopředu i dozadu. Tento druh cvičení má mimořádný vliv nejen na rozvoj blokovacích schopností, ale i na reakci soupeřových pohybů a sílu ramen.

Podobně jako většina okinawských mistrů ani Miyazato nikdy nebyl příznivě nakloněn "sportovnímu" karate, protože byl přesvědčený, že nevystihuje realitu. Rozhodcovské výroky, vzhledem na omezené lidské schopnosti, považoval za neobjektivní a nekorektní. Neméně zajímavé jsou i samotné Miyazatova cvičení. I když na první pohled vyvolávají jeho techniky dojem neuvěřitelné jemnosti až neefektivnosti, v každém pohybu se vždy skrývá obrovská síla. Miyazato však na rozdíl od mnohých jiných mistrů nepreferuje ve výuce jen fyzické, ale i meditační prvky, které tak dodávají učení religiózní nádech.

Prvořadé v jeho výuce je posilovací cvičení. Během svojí bohaté praxe totiž zjistil, že jak něco mladým okinawským cvičencům chybí, tak je to především vytrvalost a síla. Nakonec ještě jedna zajímavost. I když většina mistrů, v čele s Higaonnem a Miyagim, se soustřeovala na posilování ramen a hrudníku, on sám přikládá největší význam posilování boků a nohou, protože si myslí, že tyto partie těla jsou významově více důležitější.

Eiichi Miyazato žáci jsou: Higaonna Morio, Uehara Ko, Iha Koshin, Arasaki Tsueno, Kochi Haruo, Kanari Kenichi, Kinjo Seikichi, Aragaki Ryosei, Minei Nanko, Terua Koei, Shikiya Shinko, Nakasone Keikichi, Omine Yoshishige, Yasuda Tetsunosuke a Irbe Shinichi.

Takeji Ogawa (1942 - )

Narodil se 24.listopadu 1942 v městě Chiba vzdálené jen pár kilometrů od Tokia. Do tajů karate ho zasvětil nejprve jeho starší bratr a potom Urakawa sensei, který významně ovlivnil jeho další růst. Ve svých dvaceti sedmi rokách udělal vážné životní rozhodnutí - přijal místo instruktora v soukromé škole pána Herzoga ve Vídni a následovně se odstěhoval z rodného Japonska do Rakouska. Vzhledem k tomu že kromě své vlastní rodné řeči neovládal jinou se po tento čas stal jeho nerozlučným přítelem jeho sedm jazyčný slovník. Po krátkém čase se Takeji Ogawa stal reprezentačním trenérem Rakouska, kde získal ne málo výsledků.

Materiál k této stránce jsme použili ze stránky Goju ryu v České republice www.gojuryu.cz

Zpět